Přestávky v práci a evidence pracovní doby

7.6.3

Přestávky v práci a evidence pracovní doby

Mgr. Mgr. Radana Burešová, JUDr. Jan Horecký, Ph.D.

 NahoruPřestávky v práci a doba odpočinku

S úpravou pracovní doby jde samozřejmě ruku v ruce i úprava přestávek v práci a doby odpočinku. Zaměstnanec není stroj, a proto je při respektování jeho psychosomatické konstituce do zákoníku práce vnesena i úprava přestávek v práci a doby odpočinku, tj. doby, po kterou by měl zaměstnanec relaxovat a nabírat síly pro další plnohodnotný výkon pracovní činnosti. Za dobu odpočinku je zákoníkem práce označována veškerá doba, která není pracovní dobou. Z tohoto pohledu se rozdělují dva typy doby, kdy zaměstnanec nemá vykonávat práci. Jednak je to přestávka v práci a pak doba odpočinku. Zatímco přestávka v práci je vždy včleněna do časového rámce pracovní doby, tak doba odpočinku představuje časový prostor mezi dvěma dobami výkonu práce.

V průběhu pracovní doby je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Speciálně je upraveno poskytnutí přestávky na jídlo a oddech mladistvému zaměstnanci, kterému přestávka náleží již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Přestávka v práci pak nenáleží do pracovní doby a zaměstnanci za ni nenáleží mzda ani plat. Na druhé straně nemůže zaměstnavatel se zaměstnanci, kteří si vybírají přestávku v práci, volně disponovat. V případě mladistvých zaměstnanců musí být přestávka v práci poskytnuta vždy a v plné výměře, tj. nelze ji dělit na několik částí.

Vedle přestávek v práci, které nespadají do pracovní doby, pak rozlišujeme ještě takové přestávky v práci, které jsou poskytovány zaměstnancům v nepřetržitých provozech, resp. v provozech, kde nemůže být práce přerušena. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Vždy je však třeba dbát na fakt, že mladistvému zaměstnanci musí být přestávka na jídlo a oddech poskytnuta vždy. Tato doba se pak na rozdíl od předešlé podoby přestávky v práci do pracovní doby již započítává a zaměstnanci za ni tak náleží plná odměna. V obou případech přestávek je pak zakázáno, aby byly časově zařazeny na začátek nebo konec směny. K odchylné úpravě nemůže dojít ani po dohodě s odborovou organizací v kolektivní smlouvě a na základě individuálního ujednání s každým zaměstnancem.

Pracovní doba a doba odpočinku pracovníků v dopravě je popřípadě včetně přestávek v práci na jídlo a oddech na základě zmocnění uvedeného v § 100 ZP speciálně upravena nařízením vlády. Aktuálně se jedná o nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Pracovníky v dopravě se přitom rozumí členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu, zaměstnanci údržby pozemních komunikací, zaměstnanci drážní dopravy na dráze celostátní, regionální i vlečce, zaměstnanci městské hromadné dopravy a členové posádky letadla a zaměstnanci zajišťující provozování letiště.

 NahoruBezpečnostní přestávka v práci

Specifickou podobou přestávky v práci je pak tzv. bezpečnostní přestávka v práci. Tu nemají povinnost poskytovat všichni zaměstnavatelé, nýbrž pouze určitý okruh zaměstnavatelů. Bezpečnostní přestávka v práci se týká pouze zaměstnanců, kteří vykonávají profese s vysokou náročností na pozornost a soustředění (např. řidiči autobusu). Bezpečnostní přestávku pak musí zaměstnavatel započítávat do pracovní doby a zaměstnanec si ji tedy není povinen napracovávat. Pokud bezpečnostní přestávka připadne na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka na jídlo a oddech do pracovní doby.

 NahoruPřestávka ke kojení

Kromě běžné přestávky v práci na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávky v práci zná zákoník práce ještě další typ přestávky, která však není v praxi zaměstnavatelům příliš známá. Jde o přestávku ke kojení, na kterou má nárok každá zaměstnankyně, která kojí. Přestávka ke kojení se poskytuje vedle ostatních přestávek v práci. Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a přísluší za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

 NahoruDoba odpočinku mezi dvěma směnami

Vedle přestávek v práci je zaměstnavatel nucen také respektovat dobu odpočinku mezi dvěma směnami (musí být zohledněno při plánování směn a vystavování směnařů). Zde má zaměstnavatel povinnost rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. U zaměstnanců mladších 18 let musí být dodržena doba odpočinku mezi směnami o hodinu delší, tj. 12 hodin. Zvláštní pravidla pak platí pro mladistvé zaměstnance, kteří jsou mladší 15 let a/nebo ještě neukončili povinnou školní docházku. V praxi se de facto jedná pouze o 14leté zaměstnance vykonávající lehké práce po dobu hlavních (letních) prázdnin. Tito mladiství zaměstnanci musí mezi směnami mít nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Dobu nepřetržitého denního odpočinku lze zkrátit ve dvou případech:

Zaprvé ve výjimečných případech, které jsou stanoveny v § 90 odst. 2 ZP, např. v nepřetržitých provozech a při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas, může být délka odpočinku zkrácena u dospělých zaměstnanců, a to na minimálně 8 hodin, ale pouze s podmínkou, že jim bude následující odpočinek o zkrácenou dobu prodloužen. Z pravidla nahrazení zkráceného denního odpočinku ihned v rámci následujícího odpočinku existují dvě výjimky.

Pouze zaměstnanci staršímu 18 let může být zkrácený odpočinek při sezónních pracích v…