dnes je 19.8.2022

Input:

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

14.12.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.13.2
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

JUDr. Vladimíra Knoblochová

V pracovněprávních vztazích odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

Právní úprava odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je obsažena v ustanoveních § 265 až 274 ZP.

Zákoník práce přitom rozlišuje následující druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu:

  • obecná odpovědnost,

  • odpovědnost při odvracení škody,

  • odpovědnost na odložených věcech,

  • odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání (tato odpovědnost bude předmětem samostatné kapitoly).

Obecná odpovědnost zaměstnavatele za škodu

Zaměstnavatel odpovídá v souladu s ustanovením § 265 odst. 1 ZP zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Jde o tzv. objektivní odpovědnost, kdy není významné, zda zaměstnavatel škodu zavinil či nikoli, rozhodující je pouze to, že zaměstnanci vznikla škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

  • zaměstnanci vznikla škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,

  • škoda vznikla v důsledku porušení právní povinnosti či v důsledku úmyslného jednání proti dobrým mravům, přičemž není významné, kdo takovou právní povinnost porušil,

  • existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti či úmyslným jednáním proti dobrým mravům a vznikem škody.

Zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli, že zaměstnanec bude k výkonu své pracovní činnosti používat vlastní notebook. Během jednání u klienta byl zaměstnanci notebook odcizen neznámým pachatelem. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, neboť mu vznikla při plnění pracovních úkolů a v důsledku porušení právní povinnosti (bez ohledu na to, že šlo o osobu, která neměla se zaměstnavatelem nic společného).

Zaměstnavatel dále odpovídá zaměstnanci v souladu s ustanovením § 265 odst. 2 ZP za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Ke škodě přitom může dojít i mimo pracoviště a jde o škodu, která vznikla mimo plnění pracovních úkolů zaměstnancem. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu v tomto případě je, že ke škodě došlo následkem porušení právních povinností jinými zaměstnanci v rámci plnění úkolů zaměstnavatele. Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

  • zaměstnanci vznikla škoda, přičemž tato škoda vznikla i jinak, než při plnění pracovních úkolů,

  • škoda vznikla v důsledku porušení právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem,

  • existence příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností a vznikem škody.

V soudní praxi byla uplatňována náhrada škody podle tohoto ustanovení např. v souvislosti s tím, že zaměstnanci nebylo vydáno při skončení pracovního poměru ze strany personalisty zaměstnavatele potvrzení o zaměstnání, v důsledku čehož mu vznikla škoda ve výši ušlého výdělku, které by dosáhnul v novém zaměstnání, pokud by se potvrzením prokázal a dále např. v souvislosti s vydáním nepravdivého pracovního posudku. Zajímavým rozsudkem byl i rozsudek, který se zabýval případem, kdy byla zaměstnanci navržena dohoda o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP, ač zaměstnanec zaměstnavatele, který dohodu navrhnul, věděl, že tento důvod není naplněn. Následně zaměstnavatel odmítnul odstupné uhradit s tím, že nárok na odstupné nevzniknul. Soud dospěl k závěru, že zaměstnavatel v takovém případě odpovídá zaměstnanci za vzniklou škodu (viz judikát citovaný níže).

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002

Nesplní-li zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání, odpovídá mu za škodu tím vzniklou podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 265 odst. 2 ZP. Škoda, kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit, může spočívat též v ušlém výdělku zaměstnance u jiného zaměstnavatele, jestliže s ním tento zaměstnavatel odmítl bez předložení potvrzení o zaměstnání uzavřít pracovní smlouvu.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1599/2002

Prokazuje-li zaměstnanec v řízení o zaplacení odstupného skutečnost, že pracovní poměr byl rozvázán dohodou z důvodů uvedených v ustanoveních § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 52 písm. a) až c) ZP, obsahem dohody o rozvázání pracovního poměru, nemá zaměstnanec nárok na odstupné, jestliže zaměstnavatel prokáže, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla ve skutečnosti uzavřena z jiného důvodu (s nímž zákoník práce nárok na poskytnutí odstupného nespojuje).

Porušil-li zaměstnanec jednající jménem zaměstnavatele své právní povinnosti tím, že jinému zaměstnanci navrhl za zaměstnavatele uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 52 písm. a) až c) ZP, ačkoliv věděl (musel vědět), že takový důvod ve skutečnosti nebyl naplněn, přijme-li zaměstnanec návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v přesvědčení, že poskytnuté údaje jsou pravdivé a že tedy rozvazuje pracovní poměr z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 52 písm. a) až c) ZP, a ukáže-li se, že zaměstnanci nevznikl nárok na odstupné, odpovídá zaměstnavatel podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., nyní § 265 odst. 2 ZP zaměstnanci za škodu, která mu byla způsobena porušením této právní povinnosti.

Podle ustanovení § 265 odst. 3 ZP zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, pokud jej použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.

Odpovědnost při odvracení škody

Již v úvodu této kapitoly byla zdůrazněna tzv. zásada prevence v pracovněprávních vztazích a povinnosti předcházet škodám. V případě, že zaměstnanec utrpí věcnou škodu při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, odpovídá mu zaměstnavatel za vzniklou škodu, pokud škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Totéž platí i pro účelně vynaložené náklady.

Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

  • vznik věcné škody nebo vznik nákladů účelně vynaložených při odvracení hrozící škody, přičemž musí být splněna podmínka, že nebezpečí zaměstnanec úmyslně nevyvolal,

  • plnění povinnosti ze strany zaměstnance neodkladně zakročit k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli, a to způsobem přiměřeným okolnostem,

  • existence příčinné souvislosti mezi vznikem věcné škody nebo účelně vynaložených nákladů a plněním povinnosti neodkladně zakročit.

Ve skladu zaměstnavatele došlo k samovznícení uloženého materiálu a začalo hořet. Zaměstnanec neprodleně sundal košili a požár s ní hned v počátku uhasil. Zaměstnanci vznikl nárok na náhradu věcné škody spočívající ve zničení košile.

Zaměstnanec založil požár ve skladu, kde pracuje, ve snaze vyvolat překážku na straně zaměstnavatele a zajistit si pár dnů placeného volna. Hned poté, co začalo hořet, si uvědomil, co by tím mohl způsobit a vlastní košilí požár hned v počátku uhasil. Zaměstnanec nemá nárok na náhradu věcné škody spočívající ve zničení košile.

Právo na náhradu škody za stejných podmínek má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel.

Odpovědnost na odložených věcech

Zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 267 ZP odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Ke vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech je tedy třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

  • odložení věcí při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na

Nahrávám...
Nahrávám...